Óda na deváťáky
Řeknu vám to zkrátka,
školní docházka byla krátká,
tyhle dítka nevinný,
prožily covidové prázdniny.
V šestce přišly třídy nové,
svěřili je Dedkovi a Mikeškové,
žili jsme v klidu a míru,
než přišla vlna koronaviru.
V sedmičce 11. března
nastalo to, co nikdo neznal,
před lyžákem těsně,
cítili jsme se děsně.
Zavřeli nám školu,
my museli domů,
nastala dlouhá odluka,
propukla distanční výuka.
Zákaz vstupu do školy,
jen domácí úkoly,
různá nařízení vlády
vždy jsme nějak zvládli.
Byl by to ale dlouhý popis,
co zažili jsme na home office.
Na teamsech stále připojení
se svými žáky ve spojení,
někteří ale prevíti,
občas byli na jiné síti.
Zažili jsme covid, válku,
učili jsme se na dálku,
vždy v pondělí po půl osmé
pošťourali jsme se v nose.
S dezinfekcí
prý nechytneme infekci
a přes roušku,
nepoznám tě drahoušku…
Konečně v devítce
odplavil všechen ten stres
vydařený ples.
Budou mi chybět
tahle děcka,
co na školy
dostala se všecka!
Přejeme vám všechno nejlepší,
zdraví, štěstí prachy,
ať vás život potěší, nezažijete krachy.
Taky vám přejem pohodu s učitelem národů.
A je mi toho svědek
můj kolega třídní Ivo Dedek.
Eva Mikešková
