Óda na deváťáky

 

Řeknu vám to zkrátka,

školní docházka byla krátká,

tyhle dítka nevinný,

prožily covidové prázdniny.

 

V šestce přišly třídy nové,

svěřili je Dedkovi a Mikeškové,

žili jsme v klidu a míru,

než přišla vlna koronaviru.

 

V sedmičce 11. března

nastalo to, co nikdo neznal,

před lyžákem těsně,

cítili jsme se děsně.

 

Zavřeli nám školu,

my museli domů,

nastala dlouhá odluka,

propukla distanční výuka.

 

Zákaz vstupu do školy,

jen domácí úkoly,

různá nařízení vlády

vždy jsme nějak zvládli.

Byl by to ale dlouhý popis,

co zažili jsme na home office.

 

Na teamsech stále připojení

se svými žáky ve spojení,

někteří ale prevíti,

občas byli na jiné síti.

 

Zažili jsme covid, válku,

učili jsme se na dálku,

vždy v pondělí po půl osmé

pošťourali jsme se v nose.

 

S dezinfekcí

prý nechytneme infekci

a přes roušku,

nepoznám tě drahoušku…

 

Konečně v devítce

odplavil všechen ten stres

vydařený ples.

 

Budou mi chybět

tahle děcka, 

co na školy

dostala se všecka!

 

Přejeme vám všechno nejlepší,

zdraví, štěstí prachy,

ať vás život potěší, nezažijete krachy.

Taky vám přejem pohodu s učitelem národů.

A je mi toho svědek

můj kolega třídní Ivo Dedek.

 

Eva Mikešková